Neuplynul ani týden od návratu z Los Angeles a já seděl v letadle znovu – na Floridu. Během víkendu jsme projeli Floridu z jihu na sever a podívali se mimo jiné do Miami a Orlanda.
skyline Miami
Začátek tohohle výletu byl pro nás překvapením. V úterý jsme vystoupili ze školního autobusu a na příjezdové cestě k našemu domu potkali jednoho člověka, který pro Millerovi pracuje, on zastavil a povídali jsme. Na rozloučenou řekl, že se stejně uvidíme v pátek, kdy nás má vést na letiště. Řekl jsem mu, že se musí plést, protože my se z Los Angeles a Las Vegas vrátili před čtyřmi dny. „Jedete na Floridu,“usmál se a šlápl na plyn. Doma se nás potom Betty zeptala, jestli nám nebudeme vadit, když v pátek nepůjdeme do školy a že koupila letenky do West Palm Beach na Floridě. Důvodem naší cesty bylo setkat se s Jaiem, který v Jupiter trénuje s Marlins, vzít jeho auto a dovést ho prvně domů a později do New Orleans, kde jejich soustředění pokračuje.
Let byl brzo ráno a my museli vstát v nekřesťanskou hodinu, abychom do Birminghamu dojeli včas. Lety jsme měnili v Atlantě, GA, což je nejfrekventovanější letiště v USA a především sídlo Delty, takže není divu, že jsem tam byl tenhle rok už potřetí. Přestože jsme letěli do West Palm Beach, náš hotel byl v jiném městě blíže k Jupiter, což není jenom pátá planeta ve sluneční soustavě ale také město na Floridě. 
Betty proto mluvila o tom, že tam z letiště budeme muset jet. Myslel jsem teda, že si vezmeme žlutého taxíka. Mýlil jsem se! Na letišti na nás čekala dlouhá černá limuzína s televizí a pitím. Nalezli jsme si do ní a já mezitím počítal, jestli cesta limuzínou nevyjde stejně draho jako letenky pro jednu osobu sem z Alabamy. Překvapení pokračovalo, když řidič zastavil před hotelem Hilton.
Na letišti na nás čekala tahle černá limuzína s řidičem.
Betty si očividně komfort neodpustí ani na cestách. (na fotce Arch a Betty v limuzíně)
hotel Hilton, ve kterém jsme spali první noc
ulice Miami, to červené auto je Ferrari
Měli jenom jeden volný pokoj, a proto se rozhodlo, že já a Arch budeme na pokoji s Jaiem, který v Hiltonu po dobu tréninku bydlí. Zaťukali jsme mu na dveře. Vůbec se nezměnil. V hotelovém pokoji se chová stejně jako doma. Na podlaze se válelo oblečení a u koše prázdná krabice od pizzy. Jai žije v kufru. Ani za 5 měsíců, co byl doma, ho nikdy nevybalil! Okamžitě zalezl do postele a vrátil se k tomu, co dělal: brouzdání netu na Macovi, chat a volání si s kamarády. My mezitím odpočívali po tom ranním vstáváním. Betty nás za chvíli vyzvedla s tím, že se podíváme po okolí. Šli jsme na oběd a já se ptal na Miami, do kterého jsem se vždycky chtěl podívat. Doma jsem se díval na Google Maps, podle kterých je to z West Palm Beach cca 1 hodina 15 minut. Betty si pořád myslela, že je Miami daleko víc na jihu, než skutečně je. Takže jsem se ho definitivně vzdal. Problémem bylo, že jsme na Floridě byli 3 dny včetně cesty do Alabamy a za tak krátkou dobu nejde stihnout všechno. Každopádně jsme najeli na dálnici a tam byla cedule Miami – 72 miles a Betty teda svolila, že tam pojedeme! V Miami jsme se podívali na dvě pláže a potom do centra s mrakodrapy.
Miami Beach
Blížíme se k downtown Miami, Florida.
I v Miami je špatná doprava. Špičce se nám naštěstí podařilo vyhnout.
další pohled na Miami z jedné z pláží kolem
Večer Jai přes internet objednal z restaurace jídlo. Potom co ho Arch snědl, se hned bez jediného slova sbalil a odešel. Jak jsme si domysleli k Betty do pokoje. Chtěl se totiž po náročném dnu pořádně vyspat a nelákalo ho zůstat s námi, rozsvíceným světlem a non stop zapnutou televizí. Celý víkend s ním nebyla řeč a promluvil maximálně deset vět. V poslední době se uzavřel hodně do sebe.
Další den jsme jeli do Jupiteru podívat se na trénink pravých Florida Marlins. Mají tu prostor se stadionem a deseti hřišti, kde trénují. Seděl jsem na lavičce vedle top hráčů. Dál jsme pokračovali podél východního pobřeží a zastavili se krátce na jedné pláži.
Jai trénoval na tomhle hřišti a my si sedli na lavičku vedle Triple A hráčů.
Já a host brácha Jai Miller - profesionální hráč baseballu za Florida Marlins. Jaiův životní styl, to je: ranní trénik, odpolední lehárko v pokoji v Hiltonu a noční párty s kamarády. Během sezóny cestuje napříč USA, podle toho, kde hrají zápasy.
areál Universal Pictures
Namířili jsme si to na západ do Orlanda. To je známé především kvůli zábavným parkům a Disney Worldu. Na nic takového nebyl čas a popravdě v Disneylandu jsme byli minulý týden v Kalifornii a oba jsou si podobné. Velikostí ovšem srovnat nejdou. Přiměl jsem Betty, abychom kolem parků projeli. Jsou obrovské! Mají tu třeba Hard Rock Cafe Hotel a zatímco v Las Vegas mají mini Benátky, tady je hotel ala Benátky 30x větší. Podle GPS jsme omylem zajeli do historického centra Orlanda na nejstarší ulici, kde jsou pouze jednopatrové malé domečky. Dlouhou dobu jsme strávili v downtown, kde mají jezero. Prošli jsme ho kolem dokola a večeřeli tam. Byla tma, když jsme Orlando opouštěli a Betty řídila až do 11 hodin do Madison, FL, kde jsme přespali a já tam nechal nové tričko, které se přidalo na list zapomenutých věcí po hotelích v US.
Orlando, Florida
V centru Orlanda jsme strávili hodně času.
Orlando je pěkné upravené město. V jezeru plavou labutě a rostou zajímavé stromy z vody.
budova v centru Orlanda
Za tři dny jsme najeli na 890 mil = 1 446.8 km.
Před Florida State Capitol v hlavním městě Floridy Tallahassee.
Na Floridě jezdí hezká auta jako třeba tohle Lamborghini.
Další den nás čekala pouze cesta do Selmy v Alabamě. Cestou jsme zastavili v Tallahassee, což je hlavní město Floridy. Prošli se v centru a podívali se ke Capitol. Florida je můj oblíbený stát. Hlavně proto, že je obecně čistší a upravenější než ostatní státy. Většina domů jsou vlastně vily s bazénem. Na každém rohu tu mají jezírka s vodotryskem. Lidé jezdí v hezkých autech, což je dáno také tím, že spousta bohatých lidí na Floridě žije. Zvláště v oblasti kolem West Palm Beach a Miami. Jediné co by mi vadilo, je velké množství Kubánců. Za ten víkend jsem jich neviděl moc, ale pravda je, že na ulici bylo slyšet španělštinu! Mají tu u dálnic odpočívadla pro turisty, které jsem v žádném jiném státě neviděl. Všechno je tu bližší evropskému stylu a civilizovanější. Kdybych měl v USA někde žít, vybral bych si Floridu. Je to podle mě celkově nejhezčí stát z těch, které jsem měl možnost navštívit.
Pomatuji si, jak jsem byla skoro před rokem nadšená, že jsem našla blog dalšího exchange studenta. Když jsem ale potom, začala číst články, jak žiješ, říkala jsme si, jak to ten kluk bere v pohodě a s humorem, být na jeho místě, tak se asi složím. Ale když jsi pak, vlastě našel novou rodinu a ještě k tomu takovou, se kterou takhle cestuješ a máš možnost poznaz zase nový věci a nový lidi, začala jsem ti to děsně závidět
Jinak zase super článek 
Že je na ulicích slyšet španělština? Pořád lepší než v Praze, kde přes ruštinu Čecha skoro neuslyšíš.
Tyyjooo…:) to se docela máš že tě ta rodina bere takhle různě..ještě pěkně limuzínou jet a bydlet v Hiltnu..fakt závidím..
Moc pěkné fotky. Jinak zajímavý článek!!
Jako vždy skvělý článek a krásné fotky. Závist
Že je na ulicích slyšet španělština? Pořád lepší než v Praze, kde přes ruštinu Čecha skoro neuslyšíš.
haha
A to nemluvíme o Karlových Varech. Dneska jsem se vrátil z Krkonoš a na sjezdovkách byl každý druhý Němec nebo Holanďan a slyšet byla i ta ruština. 