Marlow.cz

Pak už se nečekalo na nic jiného, než kdy si mě vybere nějaká rodina. Někteří dostanou rodinu brzy, někdo ji dostane dva dny před odletem. To je fakt.

Od té doby, co jsem ve škole řekl, že se chystám na rok do USA, se mě všichni ptali, kam jedu. Bylo to divné odpovídat:“No to právě ještě nevím.“ Mně samotnému to, že jsem rodinu neměl ani na konci školního roku nevadilo a i během prázdnin jsem se cítil v pohodě a věděl, že umístěnka přijde.

To, kam jedu jsem se dozvěděl 6. srpna. Zavolala mi to máma a hned jako první větu řekla, ať se posadím. Takže jsem se skutečně posadil, vzal si papír a začal si psát podrobnosti. Nepojedu do úplné rodiny, ale pouze k jednomu člověku, černochovi, kterému je 23 let do Selmy v Alabamě. Jeho zaměstnání nám nebylo zcela jasné, ale česká agentura zdůrazňovala, že pracuje s dětmi. Také prý učí jezdit na koni. Spolu se mnou by tam měl být ještě jeden student z Brazílie. Bylo na mně, abych se rozhodl, jestli to přijmout, protože se jedná o nestandardní umístěnku.

Rodiče by se asi báli poslat mě tam, pokud bych tam s ním měl být sám, ale spolu s Brazilcem to může být hezký rok. Byl jsem samozřejmě zvědavý a chtěl vědět podrobnosti o Alabamě, škole a tom městě. Byl jsem tou dobou na chalupě, takže jsme šli k sousedům, kteří mají internet a hledali vše možné. Nalezli jsme, že je Selma historické město černochů. Z něj uskutečnil Martin Luther King pochod za jejich práva. Bylo nám tedy jasné, že jich bude v tomto městě hodně, ale přese všechno jsme se rozhodli přijmout už proto, že agentura řekla, že potom už nemusí být jisté, že rodinu dostanu.

Byl čtvrtek a odletět jsem měl v sobotu, protože v pondělí tam začíná škola. Zdálo se nám to moc narychlo a nakonec jsme vysmlouvali týden na přípravu. Během toho týdne, kdy jsem se vypravoval, jsme hledali na internetu nové věci. Zjistili jsme, že budu na škole pravděpodobně jediný běloch a také to, že se nedávno v městě střílelo a 18letý kluk zabil 17letého ze South Side High School, což je naštěstí druhá státní škola v tomto městě a ve všech srovnávacích testech vychází hůře. Já budu chodit na Selma High School, která je lepší. Ovšem z celkového počtu 360 škol v Alabamě skončila někde jako 340.

Každopádně mi domů zavolal ten černoch, jehož jméno je Terry B. Hargett, a v telefonu mluvil moc vlídně. Řekl mi, že má naplánováno spoustu věcí, co tam budeme a můžeme dělat. Že tu jezdí na koni a vezme nás na ně. Já jsem se ho ptal hlavně na Brazilce, abych měl jistotu. Potom jsem spekuloval, že jestli nosí brýle, bude inteligentní a ten den ho našel na Facebooku s brýlemi. Den na to zavolal zase. Tentokrát o půlnoci. Vůbec nemá ponětí o nějakých časových pásmech a vždy se mě ptal, kolik máme hodin a jestli je to ráno nebo večer. Dodatečně jsme také zjistili, že pracuje pro pohřební službu. Ty fakta na papíře bych vám přál vidět:

černoch, 23 let, je to pohřebák, škola plná černochů, střelba ve městě

Během toho týdne jsem se rozloučil se všemi blízkými kamarády a dva dny před odletem koupil kufr a všechno do něj zabalil. Těch věcí na rok není kupodivu zase tolik. Vezu si s sebou tenisovou raketu a doufám, že tam budu hrát. A taky notebook. Terry mi zase zavolal domů a mimo jiné mi řekl, že Brazilec nepřijede, protože onemocněl, ale místo něj má přijet kluk z Thajska.

Dva dny před odletem mě také kontaktovala agentura a sdělila mi, že v Selmě bude ještě jedna holka z České republiky, která právě dostala umístěnku. Rodiče to uklidnilo a my si vyměnili pár mailů. Jmenuje se Marcela a rodinu dostala právě ten den, odlet za dva dny. Nepoletíme spolu, ale já si myslím, že se potkáme na finálním letišti. Jede také k jedné osobě, černošce.

Čekal jsem, že budu před odletem trochu nervózní nebo se cítit jinak, ale kupodivu ne. Měl jsem dojem a ten dojem pořád mám, že jsem na takové delší dovolené a je přece jasné, že se vrátím a vše se vrátí do svých kolejí. S tímhle pocitem jsem usínal.