Další víkend mi přišel hodně nabitý. V pátek jsem se poprvé šel podívat na školní zápas rugby. V sobotu se mi naskytla možnost jet do Montgomery, hlavního města Alabamy, na zápas baseballu. A v neděli jsme společně s Marcelou jeli do Haynevillu zkontrolovat další dva exchange studenty. Bydlí společně u jednoho černocha. Jeden z nich je Čech Hugo Kafka a druhý je kluk z Vietnamu. Věděl jsem, že ten kluk z Vietnamu chce změnit rodinu a naznačil to Terrymu. Proto tam jedeme.
Vy - kluk z Vietnamu
Cestou jsme se ještě zastavili v nákupním centru, aby Marcela měla možnost koupit si tašku pro svůj nový notebook. Nakupovat s Terrym je něco strašného. Když si kupovala notebook, vzal nás také do Walmartu (kde se kupuje vše) a ukázal jí na dva laptopy a ona si měla vybrat. Teď si ten notebook brala s sebou, aby mohla využít WIFI u kluků. Když Terry viděl, že ten notebook dala do igelitky, poslal jí si koupit tu tašku na notebook. Já jsem s ním zatím utíkal koupit mobil, který budu v Americe používat. S Terrym člověk při nakupování prostě nemá možnost si tu věc pořádně vybrat. Pořád pospíchá a ukáže na věc, kterou si myslí, že potřebujete …
Do Haynevillu jsme dorazili večer. Z Facebooku jsem věděl, že v domě, kde kluci bydlí je trochu nepořádek. A to skutečně byl! Spousta harampádí všude možně. V některých místnostech nebylo k hnutí. Vietnamec, kterému říkáme Vy, protože jeho jméno nikdo nedokáže prý správně vyslovit, mi přišel strašně sympatický. Mezi tím co jsme se bavili, on se snažil vysvětlit Terrymu, že chce změnit rodinu. Naprosto jsem ho chápal. Říkal mi, že každý den poslouchá BBC, aby se procvičoval v angličtině. Ví, proč tady v USA je: aby se naučil angličtinu a mohl se pokusit tu studovat i vysokou školu. Je to šance pro jeho lepší budoucnost. Jeho rodina na tenhle pobyt šetřila. Jeho kapesné na celý rok je 300 dollarů! Když se tedy Vyho rodina dozvěděla, v jakém prostředí je, správně usoudili, že musí změnit rodinu.
Šokovalo mě, jak se zachoval Terry. Vůbec neposlouchal, co Vy říká a tyhle problémy nebral vážně. Začal mu podle mého vyhrožovat: že pokud se chce přestěhovat, může ho poslat zpět do Vietnamu a to klidně zítra! Vy se samozřejmě vylekal, zpátky do rodné země nechtěl a dále nijak neprotestoval. Během toho rozhovoru mluvil Vy naprosto vyrovnaně a hlavně slušně a čestně. I když mu Terry říkal, že rodinu změnit nemůže (?), odpovídal mu: „Yes Sir.“ Marcele dal dárek z Vietnamu. Nám ho bylo skutečně líto. Vzal jsem si jeho mail a slíbil mu, že napíšu. To jsem také udělal.
Odjížděli jsme domů o půlnoci. V autě jsem se Terryho ptal, jestli nás může skutečně posadit na letadlo a poslat zpátky domů. On mi řekl, že má tu power, to udělat. (Což není pravda. Local coordinator takovou pravomoc nemá. Domů jste posláni jen kvůli závažnému porušení pravidel: drogy, alkohol …). Terry byl také na toho Vietnamce dost naštvaný a stále říkal fuck up. Ještě jsem se ho ptal na změnu rodiny. Tvrdil mi, že změnit rodinu nemůžeme. Pouze v případě, že jsme sexuálně obtěžováni, atd. (To také není pravda.) Říkal, že jestli něco nesnáší, tak lhát o věcech, co nejsou pravda. Bylo mi jasné, že mám štěstí, že jsem Terrymu neřekl o tom, že chci změnit rodinu dříve, protože by se tak, jak se choval k Vymu, choval ke mně. S tím rozdílem, že já s ním bydlím.
Přese všechny Terryho výhružky, že o přemístění nechce ani slyšet a jestli za ním ještě jednou přijde, pošle ho zpět do Vietnamu, Vy o dva dny později zavolal. Byl jsem ve svém „pokoji“ a rozhovor slyšel zřetelně. Vy mu opět řekl, že chce změnit rodinu a má ty a ty problémy s nepořádkem doma a školou. Terry na něj začal řvát do telefonu věci jako:
„I don’t want to hear about this crap anymore!“
„You are not my boss!“
„I don’t have time for this shit!“
Několikrát řekl fuck, a také mu zdůraznil, že jestli chce přemístit, může ho přemístit sem do Selmy a „I will get you mad!“
Je Vám asi jasné, že jsem byl zděšen, protože koordinátoři tu jsou, aby nám pomáhali a ne se chovali takhle.