Marlow.cz

Většinou nevíme, co budeme dělat po škole. Vždy je to nečekané. Tu jedeme zkontrolovat Marcelu, tu do Walmartu… Stejně nečekané bylo, když jsme se dozvěděli, že za deset minut jedeme do Mississippi vyzvednout ex.studentku z České republiky Katku. Já se strašně těšil, že uvidím nový stát. Baví mě cestovat, a tak jsem byl celý žhavý. Jeli jsme kostelní dodávkou. Pan Williams řídil, vedle něj seděl jeho přítel z Ghany a já, Emil a Arch jsme se mohli rozvalit na 5 řadách sedaček a pohodlně ležet. Opustili jsme Selmu a jeli proti velké bouřce, když tu sebou auto začalo cukat.

Do Mississipppi je to dlouhá cesta, a proto pan Williams nechtěl nic riskovat. Otočili jsme se a zamířili zpátky do Selmy. Cestou jsme spekulovali, co s autem může být. Mě mrzelo, že zůstaneme doma. Na zkoušku jsme zastavili u obchodu s autodíly a koupili nějakou směs, kterou jsme vlili do nádrže, protože jsme mysleli, že je něco s benzínem. Rázem bylo vše v pořádku a my se opět rozjeli vstříc Mississippi.

Cesta byla dlouhá, ale rozhodně ne nudná. Zatímco Arch poslouchal thajskou hudbu, já a Emil jsme si z něj začali dělat legraci a napodobovali, jak mluví a gestikuluje. Potom jsme se napodobovali navzájem. Emil má na tohle skvělý postřeh a přesně vystihl naše charakteristické rysy. Proto jsem si ho oblíbil. Nakonec jsme skončili u napodobování Terryho, což byla o to větší legrace. Jsou tu teprve týden, ale už pochytili všechny jeho tiky a styl jakým mluví. Po mně chtěli, abych jim do kola vyprávěl různé příhody, co se nám stali: jak nemohl najít auto na parkovišti, do jakého oblečení se navlékl na diskotéku… prostě vše. A neskutečně jsme se tomu smáli. Potom jsem navrhl, abychom mu vymysleli přezdívku, a tak nikdo nevěděl, o kom se bavíme. Shodli jsme se na Penquin.

Z Mississippi jsem toho moc neviděl, protože byla brzo tma. Krajina je stejná jako v Alabamě. Dosáhli jsme cíle a naložili Kateřinu Marešovou, další ex.studentku, co míří do Selmy. (Má více kufrů než Arch nebo ne?!) Kupodivu jsme se dokázali bavit většinu času anglicky. Řekl jsem jí něco o škole a trochu jí chtěl připravit na Selmu. Nevěděl jsem, do jaké rodiny míří a trochu se bál, aby to nebylo něco podobného jako má Marcela. Katku jsme zavezli k její welcome family, u které měla být přes víkend, než se její rodina odněkud vrátí.

V našem domě nás překvapil Japonec Yuta Sakai, který ten den přiletěl. Tuhle noc strávil na pohovce v našem obýváku a zítra zamířil do své rodiny, která bydlí naproti panu Williamsovi. Přivezl si sem skateboard, takže jsem zvědavý, jak je dobrý. Já a Arch jsme šli spát, zatímco Yuta a Terry si něco šeptali o sexu. Další den jsme jeli Yutovi nakoupit věci do školy. Terry mu stejně jako mně naházel do košíku vše možné, takže na nás Yuta neuvěřitelně zíral. Jeho rodina jsou černoši Bob a Rhonda. Jejich dům je zařízený dost skromně. Splašil je na poslední chvíli Williams, aby si vzali exchange studenty, co zbývají. Jsou to hodní lidé, ale celý rok bych tam také strávit nechtěl.

Yuta Sakai