Marlow.cz

Jmenuji se Petr Jelen. Narodil jsem se 11/15/92. Opustil jsem pražské Gymnázium Českolipská a jsem teď na rok exchange student v USA na střední škole v městě Valley Grande v Alabamě. Na těchto stránkách zaznamenávám své pocity a příhody z pobytu.


Jídlo

Publikováno 19.03.2010, v rubrice Užitečné

Přístup Američanů k jídlu se od toho českého hodně liší, a proto určitě stojí za zmínku. Jedním z dobrých témat k hovoru právě je, kdo co má nebo nemá rád. Není týden, kdy bychom se v některé z našich hodin nezačali bavit o jídle a učitel nám neříkal jeho názor na steak v nově otevřené restauraci. Američané jídlo hodně řeší a jsou třeba schopní se dokola bavit o rozdílech chipsů různých značek. Těžko říci, co je typické americké jídlo, protože většina pochází z jiných zemí. Musel jsem se smát, když jsme s kamarádem řešili rozdíly jejich a české kuchyně a on řekl: „My máme hot dog,“ chvíli přemýšlel a dodal: „Pizza je vlastně taky americká.“

Snídaně

Typická snídaně o víkendu: míchaná vajíčka, slanina a "biscuits"

Snídaně o víkendu.

Od pondělí do pátku tu žiji na cereáliích. Vstávám totiž v 5:40 a věřte mi, že ani na nic jiného nemám náladu, natož čas. Častokrát si při nich vzpomenu na příhodu, kterou nám jednou vyprávěl pan Williams. Když prvním rokem studoval v USA na univerzitě a přišly Vánoční prázdniny, neznal nikoho tak dobře a ani by nechtěl, k někomu se o Vánocích nakvartýrovat do domu, a tak zůstal na koleji. Jídelna ale přes svátky nevařila a on neměl dostatek peněz. Nakoupil tedy krabice cereálií a ty dny nejedl nic jiného! :D O víkendu dělá snídaně Betty. Nejde vlastně o snídaně, ale o brunch. Vzhledem k tomu, že se v pátek a sobotu vracím domů kolem půlnoci a když jsem doma, většinou někdo u nás přespává a stejně se nedonutíme jít spát dříve než v 1, vstávám mezi 10 a 12 a o víkendu jíme jenom dvakrát denně. Většinou jde o míchaná vajíčka, slaninu a „biscuits“, které se jíme skoro ke každému jídlu, jenom tohle je snídaňový typ. Hodně mě to zasytí a nejím do večeře, kterou jíme dříve.

Oběd

Oběd ve škole stojí  $ 1.25 a s tím, který bych jedl v Česku se nedá srovnat a úplně se liší. Žádný výběr ze tří jídel, objednávání si přes čip nebo internet, …

Jeden z obědů ve škole - ten zdravější. Mexické tacos jíme často a jsou i hlavním jídlem oblíbeného fast foodu Taco Bell.

Jeden z obědů ve škole - ten zdravější. Mexické tacos jíme často a jsou i hlavním jídlem oblíbeného fast foodu Taco Bell.

 

Na obědy škola chodí v několika vlnách uprostřed třetí hodiny. Zazvoní zvonek a my se sebereme, necháme všechnu práci rozdělanou a sprintujeme do jídelny. K obědu většinou míváme hranolky, cheesburger nebo jiný burger, pizzu, chicken nuggets, mexické tacos, hot dog nebo tuňákový salát. Kuchařky nic z toho nevaří, pouze rozbalí krabice, jídlo ohřejí a potom nám ho rozdají. Když dostaneme tento základ, další věci si můžeme podle naší chuti přidávat. Den ode dne se výběr různí a jde třeba o fazole, kukuřici, banán, meloun, pomeranč, mandarinky, Rice Krispies nebo jogurt. Když jsme hotoví, jdeme k paní, která sedí u pokladny, a zadáme svůj osobní pětimístný kód a zaplatíme jí. Vzhledem k tomu, že je na to sama, ty peníze různě hází kolem sebe a má v tom podle mého velký nepořádek. Při placení si taky můžeme dokoupit za $ 0.75 lepší pití jako ledový čaj, šťávy a plechovky Spritu nebo něčeho podobného. Já vždycky piju mléku, které je v základní ceně. Nakonec jdeme ke dvěma stolům, kde si nabereme tuny kečupu, sušenky bez chuti, které se jí ke všemu, a salát zalitý dresingem.

Sedíme u dlouhých stolů těsně vedle sebe. Na tom, kde při obědu sedíte, dost záleží. Máme stoly metalistů, baseballistů, rednecků, černochů… Každý sedí na svém obvyklém místě. Jíme plastovou vidličkou a i náš „talíř“ je plastový a nakonec ho vyhodíme. Je běžné jíst rukama a mít kolem sebe nepořádek. Protože je vlastně uprostřed hodiny, překvapí nás zvonek a my musíme všeho nechat a vyhodit zbytky do velkých odpadkových košů. Jdeme se do třídy zase učit. :D

Když přijdeme ze školy domů, zamíříme ke speciálnímu šuplíku v naší kuchyni, kde máme sladkosti. Když je plný, odhadem obsahuje na 100 tyčinek Snickers, Hershey’s a dalších dobrot.

Večeře

Večeře je hlavní jídlo dne. Naše host mum vaří často, ráda a dobře. Jedná se konečně o jídlo, které si vyžaduje umění vařit. Nejtypičtější jídla pro naši domácnost jsou losos, špagety, steaky, rýže s různým masem nebo kuřetem, guláš a mnoho dalšího. Když Betty nemá tolik času, udělá pouze pomazánku a my k ní zase jíme ty sušenky bez chuti, které se jí ke všemu. Naše večeře kupodivu nejsou tak nezdravé a obvykle máme k většině jídel kukuřici, hrášek, fazole, dušenou mrkev nebo salát. K hodně jídlům máme „biscuits“, pro které se mi jednoduše nepodařilo vymyslet vhodný český překlad. Jestli něco činí naši večeři zdravou, pak je to chuť Randalla, který si uvědomuje původ černochů v Americe, kteří byli otroci, a někdy si k večeři vyžádá doplňky, které oni dříve jedli na plantážích jako vločky a na různo upravovanou zeleninu a budovali si tak svaly pro tvrdou práci. Když se stane, že není čas na vaření, Randall objedná velké pizzy nebo nějakou čínu. Využíváme i ten nejjednodušší způsob – fast foody. Daleko častěji tu jím mimo domov, než bych jedl v Čechách.

Příklad naší večeře včetně záhadných biscuits vzadu. :D

Příklad naší večeře včetně záhadných biscuits vzadu. :D

 

Fast food

Fast foody jsou všude a jí v nich každý. Jedete po silnici a tam jich vedle sebe v řadách po obou stranách stojí deset. Kromě těch, které známe: McDonald’s, KFC, Burger King, Subway… tu mají spoustu dalších, jejichž jména něco řeknou pouze těm, co v USA byli nebo jsou: Hardee’s, iHop, Taco Bell, Sonic, Wendy’s, Chick-fill-A, Pizza Hut, Arby’s, Little Caesars, Domino’s Pizza, Jack’s, Papa John‘s, Church’s Chicken, Waffle House, Popeyes, Steak n Shake, Zaxby’s,… Nejčastěji používáme drive-thru a ani dovnitř nejdeme. Není divu, že je USA nejobéznějším národem na světě. Tento týden jsme se dokonce v jedné hodině dívali na dokument, ve kterém se jeden člověk rozhodl jíst měsíc pouze v McDonald‘s a ukazoval, jak nezdravé to je a jakým rizikům se člověk vystavuje. Problém, který tu v USA hodně sleduji a nastal i tady je, že je rozdíl mezi tím, co se říká, že by se mělo dělat a co se dělá. :-( Neztrácí ten dokument smysl, když se druhý den učitel, který nám ho pustil, s námi začne bavit o rozdílech burgerů u Sonicu a Wendy’s? I když mluví rozumně a s tím dokumentem souhlasí. Pomalu každý druhý den máme k jídlu ve škole hranolky…

Restaurace

Jídlo z restaurace.

Jídlo z restaurace.

Poměrně často chodíme do restaurace. Ty bych rozdělil na dva druhy. Jednak je tu spousta restaurací podobných fast foodům v tom smyslu, že pokud pojedete do Georgie, také je tam najdete a budou mít stejné menu a židle. Když v Česku jdete do „Restaurace Na Růžku“, tak jí nenajdete nikde jinde. Takové místní restaurace tu pochopitelně také mají a tvoří tu druhou skupinu. Číšníci jsou neskutečně ochotní, kmitají kolem vás a ujišťují se, že vám chutná a vše je v pořádku. Za pití zaplatíte jednu cenu a můžete vypít, kolik chcete. Když číšník vidí, že jste v polovině skleničky, okamžitě přiskočí a dolije vám.  Nejčastěji pijeme „sweet tea“. Ptají se na hodně věcí kolem, jako například jak chcete ten steak uvařit a další otázky, které podle mě jídlo, co vám přinesou, tolik neovlivní, ale zní to dobře. Normální je, si jídlo, co jste nesnědli, odnést domů. Jsou na to připravení a dají vám na to i krabice. Američané si zakládají na tom, že mají čínské, thajské, mexické, italské…restaurace, ale je třeba dodat, že jde o americko-thajskou, americko-čínskou…kuchyni, která je přizpůsobená jejich chuti. Gastronomii tu hodně sleduji a zajímalo by mě, jak by to dopadlo, kdyby někdo takhle začal podnikat u nás.

Za tento rok jsem přibral 8 kilogramů. :D

16 Komentářů k “Jídlo”

  1. Barbara John napsal:

    Vařej steaky jo? :D

  2. O. napsal:

    Moc pěknej článek, moc se mi líbi i ty fotky k tomu..:D A ty biscuits jíte fakt ke všemu co..:D

  3. Zuzka napsal:

    asi bys měl čtenářům vysvětlit kdo jsou red necks a jejich trucks a jaký dýško číšníci za to kmitání dostávaj:)

  4. Gilnar napsal:

    A u kterýho stolu sedíš Ty?

  5. Petr Jelen napsal:

    Ja sedim u stolu, kterej bych nazval „normalni lidi’ =] … Jinak steaky tu jsou oblibene a red neck je jizansky farmar, ktery zije venkovskym zpusobem.

  6. Jura napsal:

    to si delas srandu, snad nejses “ Norms“ :D . mame je tu taky a je to u nich nuda sedet lol. jura z WI

  7. Terry napsal:

    Fakt pěkný stránky !!!! :) )

  8. zuzka napsal:

    zajímavý :-)

  9. Cheorchia napsal:

    Bajecny web :) )
    Rekla bych ze red neck je „cerveny krk“ od toho,jak se farmari dreli venku se sklonenou hlavou a meli smahnuty krcek zezadu :) ).
    V Cechach se tomu rika „vidlak“ :) ).

  10. Míša napsal:

    Vážně zajímavé. Vůbec celé tyhle stránky jsou zajímavé a jsem ráda, že si někdo dává práci s jejich vedením. Ráda bych odjela do USA na univerzitu a tohle mi hodně přibližuje jejich „svět“, který je tak daleko od nás. Děkuji :)

  11. Pája napsal:

    Mám ještě takovou otázku. Když jsi tam přijel, nastoupil do školy, musel si se celé třídě představovat nebo jsi prostě zapadl. A ještě u těch obědů a zasedacího pořádku, prostě jsi přišel a řekl: ,,Ahoj, já jsem tu novej, mohl bych si k vám přisednout?? nebo ti někdo nabídl místo u stolu? Dost mi to vrtá hlavou. Děkuji

  12. Petr Jelen napsal:

    Učitelé mě většinou uvedli jako exchange studenta a děti i oni se zezačátku na spoustu věcí ptali a chtěli věci v USA a ČR srovnávat nebo abych něco překládal. :D U oběda to takový problém nebyl. Naše škola je malá, každý ví, kdo jsem. Myslím, že na mě první den všichni mávali, abych si sednul právě k nim. Chce se to nestydět a chovat se přirozeně jako v Česku.

  13. Adelka Boháčková napsal:

    Ahoj Petře, tak sem si teď přečetla ten tvůj článek a úplně u toho slintám…Když mluvíš o těch biscuits, hned se mi vybavý „cheese biscuits“ který dělal můj host – praděda a který jsme si pravidelně dávali na mrazák, abychom jich měli dostatek…Byli výborný. Ten dokument „Maximize me“ o tom chlápkovi co jedl měsíc u McD, tak to mě celkem dostalo. Taky jsme na to koukali ve škole a učitel, co nám to ukazoval, vážil asi 200 kilo :D Docela závidim obědy ve škole, u nás byly daleko chudší, dražší a hnusnější. Navíc nás bylo v jídelně tak 500, jedna fronta na jedno okýnko a 20 minut přestávka, takže člověk ani nestih kolikrát frontu vystát. Já si k obědu nosila z domova dva „bagely“s „cheese cream“ a „brownies“. K těm restauracím, máte tam dole taky Cracker Barrel? Nebo je jenom v Nový Anglii? To je moje nejoblíbenější místo :) a pak ještě Applebee’s…to asi znáš.
    Tak se tam měj co nejlíp, už se ti to krátí, tak si to užij:)

  14. Petr Jelen napsal:

    Podíval jsem se na internetové stránky Cracker Barrel i Applebee’s a oba v Alabamě jsou. Mají i dost restaurací. Nikdy jsem tam ale nebyl, ani si jich nevšimnul. :-) „Brownies“ byli včera ve škole k obědu.

  15. Adélka napsal:

    Tak jestli někdy zavítáš do Cracker Barrel, tak jdi ve středu a objednej si Broccoli cheddar chicken w/ mac and cheese :D !!!!! ( a nebo mi to můžeš poslat :D ) NEJLEPŠÍ JÍDLO NA SVĚTĚ!! <3

  16. Pavel napsal:

    Jen by mě zajímalo, kolik kilo sis od tamtud odvez navíc…? :) Nebo že by nic…Já plánuju studujum v USA a celkem dost mi záleží na mém zdraví a proto jím zdravě a cvičím, myslíš že by byl problém s takovouto rutinou v USA…? Jak to tam je se zeleninou, ovocem atp. Je to jeden z větších (pro mě) problému který souvisí s tímto ‘výletem’. Díky za odpověď

Napište komentář




Marlow.cz běží na redakčním systému WordPress. Design vytvořil yFang.name.