Víra v boha hraje v životech Američanů důležitou roli, a proto bych se o ní chtěl zmínit. Necítím se kompetentní na to, mluvit o víře samotné, spíše napíši své postřehy a zkušenosti z tohoto roku.
Na bankovkách stojí: "In God we trust."
Američané chodí do kostela většinou jednou týdně a nejde o takovou nudu, jak si možná myslíte. Má současná host family pravidelně do kostela nechodí, takže když jsem se do něj dostal, bylo to s někým jiným. Velikost kostelů se hodně liší, od těch malých po obrovské, které jsem viděl v Memphisu a dají se srovnat s kinem. 
Debata v Las Vegas
Dříve jsem se zmínil, že se jeden čas o mě z části staral pan Williams. To je člověk s opravdu otevřeným srdcem a na povolání pastora se hodí. O jeho dobročinné povaze svědčí už to, že když se dozvěděl o rozsáhlém zemětřesení na Haiti, odletěl tam pomáhat! Doteď mi není jasné, jak si přesně vydělává, ale zdá se, že peněz od dárců má dost. Jezdil jsem spolu s ním kostelní dodávkou a měl tak možnost nakouknout do zákulisí. Kostel, o který se stará on, je malinký. Nejdříve jsme vždy objeli lidi s problémy, kterým Williams nezištně dával jídlo a snažil se mladé kluky uchránit od kariéry gangstrů. Připadalo mi, že to co děláme, má smysl. Před mší jsem vždycky srovnal knížky a pomohl s mikrofonem. Pan Williams se mezitím koukal do svých poznámek, o čem bude mluvit. Dorazilo pouze kolem 30 lidí, přivítali jsme se, na nějaké téma se střídali ve čtení Bible a nakonec vytáhli zpěvníky a začali zpívat. Prvně jsem se cítil trochu nesvůj a trapně za Williamse, který žádná Superstar není, ale potom se uvolnil. Nezapomenu na to, jak jednou do kostela přišla bosá holka s horečkou. Náš kostel totiž sloužil především těm nejchudším.
Rozdíl mezi českými a americkými bohoslužbami je v tom, že jsou odvázané a pojaté jako show. Je normální při nich zpívat. Tuhle hranici podlé mého překračuje kostel Terryho kamarádky, do kterého jsme párkrát šli. U vchodu nám podali ruku tři dobře oblečení lidé a styl, jakým nás přivítali, u mě navodil pocit nějaké sekty. Vše začalo jako obvykle. Měli tam tři kamery a na ně bohoslužbu nahrávali a vepředu živě promítali. Za sklem seděl bubeník a další dva lidé z kapely. Mluvilo se a do toho zpívalo. Všichni se chytali u srdce a volali: „Jesus.“ Potom farář někomu šáhnul na čelo a řekl, ať běží, načež ten člověk začal v kapli kolem dokola běhat a vzývat boha. Další paní málem omdlela přitom, jak zpívala. Posadili jí a ona si stále sama pro sebe něco mumlala. Přišlo mi to všechno přehnané, nepřirozené a nekonečně dlouhé. O žádnou sektu se sice nejedená, ale běloši do tohoto kostela nechodí.
jeden z billboardů u silnic
Každý správný Američan na Facebooku vyplní kolonku „O mně“. Je běžné, aby tam stálo: „Alright so you wanna know something about me. Well my name is Haley Neeley. I blow out my candles on March 8th. I was born and raised in Selma, Al. I’m a Junior at DC. Right I’m just trying to find my place in Christ! I love Jesus. He’s awesome!“ U silnic jde také vidět církevní billboardy. Zaujal mě jeden, na kterém stálo: „Did somebody hurt your feelings? Forgive them! My son did. – God“ Před jídlem o svátku nebo na nějaké akci nebo večeři jsme se vždycky pomodlili.
Víra v boha je v Americe vnímána jako samozřejmost a chození do kostela jako společenská událost.
Samozřejmě, rozdíl mezi americkými a českými bohoslužbami je v tom, že v Čechách má většinu katolická církev, která je mnohem mnohem tradicionalističtější a ritualizovanější, než většina protestantských církví v USA. A mnoho Američanů skutečně prožívá svou víru způsobem, který se i mně, křesťanovi, zdá trošku podivný.
Vím, že jsem článek hodně zestručnil. Nezmínil jsem se, o jaké druhy náboženství (metodisté, baptisté) se jedná, protože mě to vůbec nezasáhlo a víc o tom vím z Wikipedie než z osobní zkušenosti.
Napsal jsem o věcech, které mi zůstaly v paměti.
ahoj. Na začiatok si samozrejme neodpustím pochvalu na tvoju stránku. Závidím ti, koľko si toho precestoval a zažil.
Len som ti chcela povedať niečo k tej,,sekte´´. To odpadávanie a mumlanie neznámim jazykom je bežná vec u ľudí, ktorí sú veľmi spätí s Bohom. Je možné odpadnúť z naplnenia Duchom Sv. Myslím, že si písal o tom. A tie jazyky, to je dar. Sú to akoby anjelské jazyky, krorými sa modlia ľudia k Bohu, a tiež existujú aj ďalšie dary. Len som ti to chcela napísať, pretože mám pocit, že si sa s takým niečím ešte nestretol, alebo o tom nevieš veľa.
A máš šťastie, že si mohol zažiť také omše, kde berú Boha inak ako u nás/vás (a iných konzervatícnych krajinách), lebo niektorým ľuďom akoby nestačia naučené modlitby,, ktoré pravidlne odriekavajú a už v tom neviadia ani zmysel, a keby sa stretli častejšie s takých druhom modlitby ako majú v Amerike tak by to brali inak. Ale aj na Slovensku (al. aj v Česku určite) nájdeš aj rôzne spoločenstvá, kde to vyzerá rovnako – nie nudne, ale šťastne.
JEŽIŠ žije