Letadlo vystoupalo do výšky, ve které můžete používat notebook. Sahám po tom svém, zapínám ho, beru si od letušky jablečný džus a začínám psát tyto řádky:
Jako ostatně všechno, musel i můj rok v USA jednou skončit. Vzpomínka na odjezd sem je stále živá, a proto se zdá, jako by tomu bylo včera. Jinak mi ovšem přijde, že ten rok uplynul normálně a ba naopak, že jsme byli v New Orleans před týdnem.
Opustit Česko a odjet studovat do Spojených států byl můj nápad a sen, který se mi podařilo uskutečnit. Netušil jsem, jakou mám pravdu, když jsem napsal: „… zažiju příhody, které nedokážu vymyslet a nemůžu si k nim zatím přečíst scénář.“ Jednalo se o nevšední rok plný zážitků, který každý výměnný student nemá, a neočekávalo se, že bych měl něco podobného zažít. Od prvního dne šlo o dobrodružství.
Když jsem minulý rok vybíral fotku do hlavičky těchto stránek, napadl mě Manhattan. Na stejné místo jsem se tento rok podíval!
Tolerance a Afroameričené na Jihu
Dostal jsem se do Selmy v Alabamě, což učinilo můj pobyt rozhodně zajímavějším. Byl především o toleranci a učení žít s jinou rasou. My v Česku tolik menšin nemáme a do styku jsem přicházel až na pár výjimek s bělochy. Pokud se nemýlím, na naše gymnázium chodí tři asiaté a na Žižkově narazíte na Romy. To je všechno. Najednou jsem se ocitl ve městě, kde jsem byl menšinou já – běloch. Selma je spjatá s černochy a s boji za jejich práva. Vzhledem k tomu, že byl můj host father černoch, jsem se osobně s bělochy setkal asi až třetí týden, kdy se mě sousedé rozhodli vzít na výlet. Vzpomínám, jak jsem hledal za volanty aut lidi mé pleti, abych se ujistil, že tu nejsem sám. Nastoupil jsem na školu s 1 200 studenty a byl tam jediný bílý! Dokážete si představit ten pocit? Nejde jen o barvu pleti, ale hlavně o rozdílné chování. Typičtí Afroameričané na Jihu jsou bohužel ignorantní, nepořádní, hluční, chudí a nevzdělaní. Trvalo mi chvíli, než jsem na civilizovanější černochy začal narážet a ještě déle než si připustil, že zde takoví existují.
Za vše může minulost. Černoši se do Ameriky dostali z Afriky, aby pracovali. Byli otroci a přesto ani v tak svobodné zemi jako je USA se jim nedostalo stejných práv až do šedesátých let minulého století, kdy si je museli vybojovat. Selma byla jedním z míst, kde k tomu došlo. Do té doby do školy chodili odděleně. Můj učitel na angličtinu mi několikrát o sloučení škol jako pamětník vypravoval. V Selmě s tím nebyl žádný problém. Zjistil, že jeho černošští vrstevníci mají stejné problémy a city jako on a vše probíhalo relativně hladce. Tou dobou se jeho a později moje stará škola jmenovala Parish High School a jak učitelé, tak žáci byli dobrý mix. Jenže potom se do Selmy přistěhovala jedna paní, která začala hlásat o nebezpečí kriminality, které dětem na státních školách hrozí. Během jednoho měsíce většina rodičů přehlásila své děti do soukromých škol a ti, co na to neměli, ušetřili a během pěti let byla škola dominantně černošská a přejmenovala se na Selma High School. Obě rasy začaly žít odděleně a chudoba nevzdělaných černochů vedla k tomu, o čem ta paní mluvila před tím a vlastně to způsobila. V Selmě jsou gangy, které prodávají drogy a střílejí po sobě. Neříkám, že by k tomu nedošlo bez toho, co se v Selmě stalo, protože stejná situace je ve většině měst v tzv. Black Belt, tedy pásu ve Spojených státech s převážně afroamerickým složením obyvatel. Ve snaze navázat hovor, zeptal jsem se holek, jestli je to jejich brácha nebo sestřička to miminko na fotce za obalem jejich sešitu. Byly to jejich děti! 
Před měsícem zastřelili kluka jménem Joshua Jackson, kterého si pamatujeme. Bylo mu pouhých 15 let. I když to vždycky nebylo lehké, žádný rasista se ze mě nestal!
Myslel jsem si, že se jedná o místní problém, ale zjistil jsem, že rasová otázka je aktuální napříč Spojenými státy. Nechci, abyste si mysleli, že Afroameričané jsou pouze takoví! Na první škole jsem strávil pouze 5 týdnů a zbytek roku chodil do daleko lepší školy, která je ukázkou toho, že to jde. Vždyť i spousta významných a vzdělaných Američanů jsou černoši. A Barack Obama je jím z poloviny. Tyto věci jsou ale jinak vnímané na Jihu než na Severu.
Lidé
Za tento rok jsem potkal spoustu nových lidí. Bydlel jsem nejdříve u člověka, se kterým jsem si nerozuměl a ani to nešlo. Napsal jsem toho o mém prvním host fatherovi Terrym už dost. Skromné podmínky a nepohoda, ve které jsme žili, mi daly mnoho. Nikdy není čas na zoufání a život se má brát takový, jaký je. Brzy jsem v Selmě nebyl sám, ale svůj osud sdílel s dalšími 11 exchange studenty, kteří tímto městem prošli. Stala se z nás skutečně zajímavá parta plná rozdílných charakterů, které byly dány i tím, ze které země jsme pocházeli. Uměli si ze sebe udělat legraci a zároveň se podržet. Byť většina z nich změnila rodinu a stát, zůstaly nám vzpomínky a nás pět, co v okolí Selmy zůstalo, jsme se vídali až do konce pobytu.
moje host mum Betty S. Miller
Mou druhou host family byli Millerovi. Lidé, kteří se ani do programu pro výměnné studenty zprvu nepřihlásili a nevěděli o něm. Starali se o nás jako o své vlastní děti. Je třeba si uvědomit, že nic z toho, co pro nás dělali, nebylo samozřejmostí a obdivuji je, že se rozhodli uskromnit a do domu si na rok pozvat dva mladé kluky a věnovat se jim. Můj dík jim patří za vše: od střechy nad hlavou a vaření večeře po půjčení limuzíny na události jako byly homecoming nebo prom, které určitě zpestřily náš pobyt. Důvěřovali nám, a proto bylo možné, aby mi dali klíčky a řekli: „Přeparkuj prosím toho Cadillaca.“ Rád bych jim jejich pohostinnost nějak oplatil, ale vynesením odpadků nebo vyluxováním bych ubíral práci služebné. Musím přiznat, že jsme si skutečně žili pohádkově. Kvůli pracovnímu vytížení mého host fathera a jeho ne moc výmluvné povaze jsem si daleko silnější vztah vybudoval s naší host mum Betty. Ta byla většinu času doma a měla na nás čas. Je super, že v USA žije rodina, se kterou mám tak úzký vztah a zůstaneme v kontaktu. Kdykoli bych tam přijel, půjčí mi auto a já můžu u nich chvíli pobýt a projet kus Ameriky. Budu rád, pokud oni mě navštíví v České republice.
Arch Archavanuntakul
Celý rok jsem strávil po boku dalšího výměnného studenta z Thajska s krkolomným jménem Arch Archavanuntakul. Měnili jsme společně školu, rodinu a i na všechny výlety po USA jeli spolu. Když zavzpomínám na naše první setkání, choval se strašně dětinsky. Ze šoku vůbec nemluvil anglicky a pořád gestikuloval. Došlo mi, že ho bude třeba zaučit a starat se o něj. První dny jsem mu dělal dokonce snídani. Snad i pro to, mě vždycky respektoval. Arch je jedním z těch lidí, kteří jsou nechtěně sami od sebe legrační. Nemůžete se ubránit nesmát jeho reakcím, stylu oblékání, přehnané péči o vlasy a módu,… Někteří Češi nás měli možnost potkat a budou souhlasit s tím, že jsem se s ním rozhodně nenudil. Mohl bych začít psát všemožné vtipné příhody a nedobral bych se konce! Musí se mu nechat, že je talentovaný na matematiku a také jeho malebný obličej a pozoruhodné jméno z něj činily pro mnoho holek roztomilého maskota. Holky byla jedna z věcí, o kterých se s ním ovšem nešlo bavit. Arch políbí a bude mít sex pouze s jednou ženou za život a ta se stane jeho manželkou! Nepoznával jsem tedy jenom americkou kulturu, ale i tu thajskou. Ledacos o ní vím, stejně jako Arch dokáže vyslovit jméno Jaromír Jágr. Rozuměli jsme si a zůstaneme přáteli na celý život. Plánuji, že se za ním pojedu podívat do Thajska a doufám, že budu mít možnost provést ho Prahou a pořádně zkoulovat v Krkonoších.
Našel jsem si spoustu nových kamarádů Američanů a naštěstí se neomezil pouze na mou školu, ale přišel jsem do styku se studenty soukromých škol, z nichž někteří se stali mými dobrými kamarády.
Americká kultura a angličtina
Hlavními cíli výměnného programu je poznat americkou kulturu, obohatit Američany o tu naší a zdokonalit si angličtinu. Celý rok jsem sledoval, jak Američané žijí, co jí, jakými auty jezdí, jak chodí oblékaní… Když nyní vidím americkou vlajku, dokážu si toho spoustu vybavit. Amerika se od Evropy hodně liší. Uvědomil jsem si, že se v České republice nežije špatně. Žiju tam pestrý život. Kdybych byl Američan v Alabamě, viděl bych sníh jednou za čtyři roky. Nelyžoval bych, nejezdil na kole, ani nějak jinak nesportoval. Měl bych fatální neznalost světového zeměpisu. Naše školství je podle mého názoru lepší. V Česku sice nejezdíme velkými auty, nemáme doma deset plazmových televizí na stěnách a nechodíme každý týden do restaurace, ale žijeme v porovnání s Američany strašně aktivní životy. Chodíme pěšky, máme hromadnou dopravu, jezdíme na chalupy. S mou rodinou o prázdninách cestujeme, v létě jsme u moře, v zimě v Alpách. Vždycky jsem bral jako samozřejmost, že žiju v Praze. Až teď mi pořádně došlo, že bydlím v jednom z nejkrásnějších měst Evropy. A také to, že nemá cenu se pořádně vztekat nad politikou, dokud nemáme takové nepokoje, jaké byly v květnu v Thajsku, a Arch je pochopitelně vnímal. I tak má cenu se zajímat a posouvat naši republiku dopředu, vždyť i v ní je spousta nepravostí a věcí na vylepšení. S tím souvisí, že jsem během tohoto roku dospěl k závěru, že by slušní lidé neměli rezignovat na politické ambice nebo aktivity a omezit se pouze na kritiku a jsem rád, že jsem na takové mladé lidi na internetu narazil a ovlivnili mě.
Moje angličtina se zlepšila. Dokážu pohotově reagovat a znám spoustu hovorových výrazů.
Cestování
Podařilo se mi hodně cestovat. Za to jsem opravdu rád, protože jsem měl možnost poznat spoustu tváří Ameriky. Dostal jsem se do 15 států, jak na východním, tak západním pobřeží. Podíval se do New Yorku, Washingtonu D. C., Philadelphie, Los Angeles, Las Vegas, New Orleans, Miami, Atlanty, Memphisu, Orlanda… Viděl Grand Canyon, překročil řeku Mississippi…
Moje cesty po USA; oranžově je vyznačena jízda, červeně lety (úsek Birmingham, AL - Atlanta, GA jsem letěl 4krát)
Být rok sám?
Podle kalendáře jsem byl mimo domov 297 dnů. Neviděl jsem rodiče, bráchu, kamarády. Jaké to je? Normální. Brzy si člověk na takový život zvykne. Musel jsem si věci rozhodovat a zařizovat sám. Někdy se rozhodnete špatně, improvizujete, ale učíte se tím. Uvědomil jsem si, že v životě není nic zadarmo a především to, že každý má svůj osud ve svých rukách a jaký si ho udělá, takový ho bude mít.
Exchange studenti a Marlow.cz
Bude to znít neuvěřitelně, ale za ten rok jsem se osobně setkal s více než 200 exchange studenty a o jiných věděl. Díky tomuto blogu se mi ozvali další, kteří v USA také byli a vyprávěli mi, jaký je jejich rok a občas jsme si chatovali. I mezi námi bloggery panovala hezká atmosféra a komentovali si statusy na Facebooku. Díky tomu jsem si udělal dost dobrý obrázek o tom, jaký pobyt mají ostatní, a mohl ho srovnávat s tím mým. Ozvala se mi celá řada lidí, kteří se do USA chystají nebo i tací, kterým se pouze líbily tyto stránky. A všichni se mě na něco ptali a já odpovídal, jak nejlépe mohl. Udržování stránek Marlow.cz pro mě byla zkušenost skutečně velká. Nejen po stránce vedení webu, ale právě tomu, že jsem se dostal do kontaktu s tolika zajímavými lidmi. Cítím se zároveň víc povolaný mluvit na téma: studium v USA.
Kolem a kolem jsem ale především obyčejný kluk, který v sobě našel odvahu vybočit ze stereotypu a poznat něco nového, přemluvil rodiče, vzal si s sebou laptop, hrál si na spisovatele a svůj příběh zaznamenal. A vám děkuji, že jste ho četli!
Super článek
Taky se chystám za velkou louži, a musím říct, že díky tvému blogu jsem se dozvěděl něco víc 
Bezvadnej článek, ostatně jako všechny
Na tvůj blog jsem narazila v lednu přes http://www.studujemevusa.cz a od té doby jsem ho nepřestala číst! Ráda bych jela do USA jako exchange student příší rok, tak snad to vyjde 
len dve slova … úžasný web
Super článek, gratulace, že si to zvládnul. Hodně štěstív dalším životě !
Tvůj blog je skutečně hodnotný soubor informací a zážitků a zároveň velmi napínavý a zajímavý příběh. Jsem rád, že jsi se v pořádku dostal zpátky do ČR a přeju Ti, ať žiješ úspěšný a plný život, poučený i tím, co jsi zažil v USA.
Když jsem se i já rozhodovala jestli strávit příští rok v US tak jsem prolezla net a samozřejmě narazila na tvůj blog a přečetla ho od začátku do konce… najednu stranu mě děsil na druhou stranu dost mi pomohl při rozhodování.. a tak jsem se včera musela jen pousmát když jsem tě najednou viděla na té informační schůzce
a vlastně zjistila že to nebyl jen příběh z internetu ale skutečná realita 
Tak snad už jen Vítej zpátky ! 
nevím jak to děláš ale úžasný článek jako obvykle
líp si rok v usa zhodnotit nemohl 
Super článek..musím říct, že tvůj blog je opravdu super, díky němu jsem se dozvěděla snad všechno na co jsem chtěla dostat odpověď:)
a navíc ti to jako bloggerovi fakt jde, články se četly fakt samy:)
tvuj blog jsem sledovala po cely rok velmi jsem ocenila moznost porovant zazitky jinych exchange studentu s temi mymi a ty tve byly velmi zajimave . jak jsem cestovala skrz ameriku tak si myslim ze na severu a severozapade je vse takove mirumilovnejsi a lide milejsi a duverivejsi ja jsem osobne byla v motane tak ze uplne neco jineho nez ty. ale souhlasim s tebou ze tento rok mi hodne dal a rozhodne vsem doporucuji aby do toho sli proto ze i kdyz se mi sem zpocatku moc nechtelo tak jsem moc rada ze jsem sem nakonec jela protoze jsem ty ztravila uzasny rok nasla spoustu novych kamaradu a poznala jaky zivot muze byt nekdy horsi a nekdy lepsi nez na co jsme vsichni v cechach zvykli. a rozhodne doufam ze se sem zase prijedu podivat ale uz nikdy to nebude jako byt exchange student !!
ps: omlouvam se za desnou cestinu jsem nejak vysla ze cviku
a to me ceka maturita z cestiny no tak to bude zajimavy …
Nádherné psaní, nádherný blog, nádherné zážitky… Opravdu ti ten tvůj rok závidím
). Už dlouho se zajímám o studium v USA a ty jsi mě jen přesvědčil říct si: JDI DO TOHO!
Opravdu skvělej blog. Taky se už dlouho zajímám o studium v Americe, ale bohužel nejsem zvyklá od rodičů na to, aby mi zaplatili něco takovýho, takže bych tě tímto chtěla poprosit o radu. Je nějakej jinej a ne komplikovanej způsob, jak se stát exchange studentem? Předem díky!
Adela: Kdesi na facebooku jsem na strance Fulbright Prague videl odkaz na stranky, kde bylo mozne ziskat stipendium
Děkuju všem za kladné komentáře!
Vážím si jich.
@Adéla:
Každého s touto otázkou odkazuju do Fulbrightovy komise, popř. ICM (Informační centrum pro mládež). Poradí ti tam milí lidé, kteří se v těhle věcech orientují. Všem, kteří se o studium v USA zajímají, doporučuji přidat se na Facebooku do různých skupin např. od Jakuba Tesaře, nechávat si zasílat Fulbrightovský newsletter apod.
Fakt super web krásne citanie,a ďakujem ti ze si o tomto všetkom písal nech sa ti dari a dúfam ze sa dostanem do USA študovať. Ps:prajem veľa úspechov
Jinak pekne shrnuti. Taky jsem sem dorazil pres studujemevusa.cz. Tehdy jsem byl nemocny a precetl jsem ho od zacatku na jeden zatah
Skvělý blog, i když jsem na něj narazila teprve poměrně nedávno (taky přes studujemevusa.cz), rozhodně mi přiblížil kulturu, lidi, zvyky, přírodní krásy a další věci kolem USA.
Díky, že jsi se podělil o zážitky a postřehy.
Ať se daří
Ahoj, blog mas super a mam dotaz. Jaky byl tvuj navrat zpet do Ceske republiky? Ja treba kdybych se do Ameriky na rok dostala, tak bych zpatky vuubec nechtela ikdybych vedela ze tu mam rodinu a pratele:)
Možná by se ti zpátky skutečně nechtělo, ale třeba taky ne. Mohla by si poznat, že USA není takový ráj na zemi jako sis myslela. Já mám Ameriku rád, ale na trvalo bych tu žít nechtěl. Rok na střední v USA jsem vždycky považoval za část mého života, která jednou skončí. Ve Spojených státech jsem určitě nebyl naposledy. Třeba se do USA vrátím i žít, ale potom ať je to za studiem na univerzitě nebo za prací na Manhattanu.
No , v prvé řadě je vidět že jsi na určité inteligenční úrovni , což ti podle mého hodně pomohlo . Taky jsi uměl dobře anglicky , jsi společenský člověk a okolí tě asi dobře přijímá . Je to vidět i na stylu tvých článků , které mají na tvůj věk vysokou úroveň . Přečetl jsem všechno a myslím si , že i přesto co jsi si prožil na začátku sis to díky svým „kvalitám“ užil a hezké zážitky převládají .
Já se peru po všech stránkách s myšlenkou , že bych si to chtěl taky prožít ( po svém ) . Jsem už na vysoké škole a USA mě vždy určitým zúůsobem vzrušovala a jednou se tam prostě podívám . I tvůj příběh mne inspiroval . Ještě bych ti chtěl říct , abys za to vše byl velice vděčný- protože jak se to tváří , tak máš šťastný život . To ale určitě víš
Super článek jako vždy. Soulasím s majokem..=) úžasný blog!
Máš pěkný blog a závidím ti ten rok v USA a také jsem ráda, že sis to tam užil. Já se tam chystám v 18-ti (maturitní ročník, to bude paráda:-D) a už teď jsem natěšená, jen se rozhodnout kam (přemýšlím o Floridě, ale přece jen tam bude po celý rok kolem 35°C:-D, tak uvidíme).
Mám jenom takovou malou otázku: Když si v předešlém článku psal, že si musíš sehnat telefon, který bude fungovat v U.S., takže sis koupil nový telefon a nechal sis tvého českého operátora nebo sis pořídil i novou Sim kartu? Vážně mě to zajímá….
Děkuju za odpověď.
P.S.- Ať se ti daří i po zbytek tvého studia v ČR…
Úžasné! Taky plánuji studovat v USA! God job :]*
čus, hele chtěl bych se zeptat kolik stojí v americe Iphone 3GS třeba 32 GB nebo i 16 GB ??? dík za odpověd
*3G
Pokud vím, tak iPhony prodává jenom AT&T, tak se podívej na jejich ceny. Pokud v USA budeš delší dobu, tak si ho koupíš i s kontraktem. Jinak zaplatíš $499 (8GB), $599 (16GB) a $699 (32GB).
Opravdu krásná stránka. Přečetla jsem všechny tvé články a některé mi pomohli. Taky bych chtěla odjet studovat do USA, ale asi mi to rodiče nezaplatí.
dík!
Ahoj, už jsem si tě přidala
Uzasny clanok! Mam rovnake pocity ako ty. Je to moj sen ist do USA. Strasne po tom tuzim. Spoznat novy svet za oceanom, naucit sa perfektne jazyk. Problem su akurat peniaze. Je to dost drahe a rodicia mi tolko penazi nedaju. Ale ak nahodou by dali tak budem tvoje stranky stale studovat naco mam byt pripravena, co ma caka a neminie.
Ahoj:) chtěla bych ti jenom napsat, že podívat se do USA je můj OBROVSKÝ sen! Závidím ti, že jsi se tam mohl podívat:) Jsi fakt šikovný, že jsis to vydupal a do USA se podíval!:) Máš v plánu do budoucna, odjed znovu do USA?:) s pozdravem Adéla:)
Ahoj. Ještě sem se chtěla zeptat. Nevíš náhodou, kolik stojí notebook Apple MacBook nebo MacBook Pro?
Díky za odpověď.
Ahojky,
Náhodou jsem na internetovou stránku Tvého blogu narazila na facebooku, když sem se přihlásila do skupiny AISE Exchange Students. Doufám, že sis pobyt ve Spojených Státech užil naplno. Já jsem tam byla v USA ve školním roce 2008/2009 a musím říct, že to byl skvělý zážitek. S pozdravem Danka 
musím říct, že Tvoje stránky jsou nejlepší stránky exchange studenta, které jsem viděla. Moc se mi líbí, patří Ti veliká pochvala. Myslím, že bys teď ještě mohl o tom napsat knížku.
opravdu nádherný blog ,chtěla bych se zeptat kolik to tak stojí ???
@Adéla:
Do USA se určitě v budoucnu ještě dostanu. Zda to bude pouze za cestováním a návštěvou mé host-family a přátel nebo za dalším studiem, nevím. Do téhle otázky vnese světlo i to, zda budu maturovat za 2 nebo 3 roky. To dosud není rozhodnuté, takže odpovídám příliš předčasně.
@Pavlína:
Ceny se budou pohybovat asi kolem 1000 dollarů.
Není nic lehčího než zadat apple.com.
@Danka:
Díky. A tu Slovenku, o které píšu v té skupině najdu!
@liki:
Provoz tohoto „nádherného blogu“ stojí 595 Kč ročně + čas a chuť psát. 
To ale asi nemyslíš… Můj rok v USA vyšel se vším všudy pravděpodobně na 230 000 Kč.
Bude nějakej článek po návratu do ČR ? jak se ti tady daří atak prostě ovšem?
Bude.
hej ! ses fakt hustej kámo.. taky jedu do ameriky…co me zajima… musim tu nechat holku a fakt dlouho si nezasukam….. honil si celou dobu anebo si tam i zaprcas
Tak to je super!
Na ten další článek se moc těším
haha pretty good article
) i’m too lazy 2 do blog about my year and it would be useless, cuz everybody read this yours…:D really good job 
btw – california’s pefect 
)
@Marek Tomiš:
Rok v USA bude jenom na tobě! Jaký si ho uděláš, takový ho budeš mít.
Tohle je nejupřímnější a nejnaivnější dotaz, jaký mi kdo položil.
@Lizz:
Už bych ho měl napsat.
@Debbie:
Thanks and good luck over there.
Tvůj blog jsem si od začátku průběžně v roce se zájmem četl a ze všeho nejvíc se mi líbí tvůj styl. Zdá se mi, že je na jednu stranu hodně strukturovanný a na druhou poutavý a originální. Doufám že s psaním nepřestaneš a že mi tvůj blog bude nadále zpestřovat co chvíli život, vždy když si vzpomenu a navštívím ho:)
Good luck
M
Proc si dal pryc ten novej clanek?:(
Ke konci prázdin, jsem neměl co dělat, a tak jsem si četl tento blog, na který jsem narazil na nějaké stránce o studiu v USA. Nyní jsem se zde opět vrátil, jelikož touha studovat v USA ve mě přetekla
.
Avšak mám 2 otázky:
Kde jsi zjistil nejvíce informací o tvém studiu v USA?
Nevíš o nějakých fórech nebo širších stránkách, kde se sdružují studenti, kteří studují/studovali v USA a dělí se tam o své zkušenosti z pobytu (krom těch, co jsi zde zmínil)?
Píšeš zajímavým způsobem, který mě od článku neodtrhnul, jak se to stává u mnoha jiných. Myslím si, že by jsi mohl zvážit něco jako knihu. Na tvůj příběh by se možná dokonce mohl natočit film
. Jsi borec, hodně štěstí v životě.
@Andrea:
Zlobil WordPress.
@Dinkyy:
Nejobsáhlejší internetové stránky o studiu v USA jsou http://www.studujemevusa.cz, které mají i své fórum nebo slovenské http://www.studiumvusa.sk. Něco obecného by si také možná našel na http://www.nazkusenou.cz. Nejvíc informací jsem asi zjistil z blogů ostatních exchange studentů. Jestli se někde sdružují studenti, co v USA studovali, pak v různých skupinách na Facebooku (např. „exchange students“ nebo skupiny jednotlivých agentur).
Koupil by sis knížku, která je zdarma k přečtění na internetu?